Je to velmi jemná neinvazivní doteková manipulační technika ovlivňující kraniosakrální systém.
Anatomie kraniosakrálního systému (CSS)
Kdybychom pomyslně vyndali kraniosakrální systém jeho komponenty z lidského těla, viděli bychom schéma, které připomíná pulce.
Pulec je membránový vak, který se skládá ze:tří vrstev membrán, který nazýváme meningeální systém mozkomíšní tekutiny obklopené tímto membránovým systémem strukturami uvnitř tohoto membránového systému, které řídí přívod a odvod mozkomíšní tekutiny. Uvnitř tohoto membránového vaku jsou uloženy mozek a mícha, které jsou obaleny třemi plenami (membránami): zevně vodě nepropustnou tvrdou plenou mozkovou (dura mater), dále pavoučnicí (arachnoidea) a měkkou plenou (pia mater) přiléhající přímo na mozek a míchu a obsahující krevní cévy. Prostor mezi pavoučnicí a měkkou plenou (subarachnoidální prostor ) je vyplněn mozkomíšním mokem (cerebrospinální likvor). Hlavní část pulce je uložena v lebce. Je připevněna na vnitřní stranu lebečních kostí a vytváří výstelku lebeční dutiny. Tato dutina se nachází nad horním patrem a prvním krčním obratlem.
Druhá část membránového vaku – válcovitá trubice (ocas pulce) – je připevněna na spodinu lebeční. Přesněji je upevněna na foramen (otvor) magnum (velký) a na těla prvních dvou krčních obratlů. Tento otvor nabízí míše průchod z lebky do míšního kanálu. Uvnitř této trubice se nacházejí opět membrány pavoučnice a měkká plena mozková, o kterých víme již z předešlého textu. Znamená to tedy, že zde máme trubice uvnitř jiné trubice, jimiž prochází velmi citlivá mícha. Konec válcovité trubice membránového vaku je připevněn ke kosti křížové uvnitř páteřního kanálu. Potom vystupuje otvorem na její zadní straně a připojuje se ke kostrči.
Mozkomíšní tekutina je užívána jako hydraulický komponent tohoto systému.
Na základě výzkumu na Michigen State University se prokázalo, že se lebeční kosti musejí nepřetržitě, i když zcela nepatrně pohybovat, aby se mohly přizpůsobit stálým změnám tlaku mozkomíšního moku, který je přítomen uvnitř polouzavřeného systému ohraničeného membránami. Jestliže lebeční kosti ztratí svoji schopnost pohybovat se v odpovídajícím rytmu kraniosakrálního systému (CSS), funkce tohoto systému je ohrožena a může dojít k výskytu různých symptomů. Mozkomíšní tekutina – již zmíněný hydraulický komponent CSS má ještě další funkci. Uvnitř membránového vaku slouží jako mazivo mezi třemi vrstvami membrán. Umožňuje membránám klouzat ve vztahu jedna ke druhé a k obratlům, což je důležité při normálních pohybech, jako je otáčení nebo ohýbání těla.
Fyziologie kraniosakrálního systému (CSS)
Z předešlého textu o anatomii již víme, že kraniosakrální systém se neustále přizpůsobuje změnám tlaku koloběhu mozkomíšního moku a tím se lebeční kosti musí neustále a nepatrně pohybovat. Toto zvyšování a snižování objemu tekutiny musejí být systémem vyrovnáváno tak, aby nadměrný hydraulický tlak nebyl přenášen na jeho části, především ne na mozek a míchu. Tyto orgány, jak již víme, leží uvnitř našeho hydraulického systému.
Mozek a mícha nejsou pouze extrémně citlivé orgány, jejichž funkce může být zkreslena abnormálními změnami tlaku, ale také reagují velice citlivě na chemické změny ve svém okolí. Nepříznivé chemické změny mohou být způsobeny také vlivem abnormalit tlaku mozkomíšní tekutiny. Tímto koloběhem mozkomíšního moku vzniká pravidelný rytmus, který se nazývá kraniosakrální rytmus (CSR). Tento pravidelný rytmus můžeme sledovat vzhledem k anatomii CSS na lebečních kostech a kosti křížové, ale i na celém těle.
Frekvence CSR je 6 – 12 cyklů za minutu. Jeho formování začíná již v děloze a jeho funkce končí smrtí jedince. Fyziologie tohoto rytmu neexistuje pouze u lidí, ale i u zvířat.
Historie kraniosakrální osteopatie
Historie kraniosakrální osteopatie (CSO) je v celku krátká a váže se ke třem mužům.
Prvním je Dr. Adrew Taylor Stills (1828 – 1917) zakladatel osteopatie. Dr. Stills studoval především systém kostry a jeho změny při různých nemocech. Odtud pochází název osteopatie.
Druhý muž Dr. Wiliem Garner Sutherland (1873 – 1954) je žákem Dr. Stilla a je považován za zakladatele kraniální osteopatie. Kolem roku 1900 začal zkoumat lidskou lebku a zjistil, že jednotlivé lebeční kosti jsou do sebe zakousnuty jako dětská skládanka a lebeční švy umožňují jednotlivým částem lebky pohyb. Ten označil Dr. Sutherland jako „primární dýchání“ nebo-li kraniální rytmus a tento pohyb lebky je předmětem zkoumání kraniosakrálního systému. Proč sakrálního, protože dura mater (tvrdá plena mozková) doprovází míchu až ke kosti křížové, jde tedy o souhru systému propojeného mezi kraniem (lebkou) a sakrem (kostí křížovou).
Dr. Sutherland vypracoval logický strukturovaný biomechanický koncept a brzy zjistil, že mikropohyby lebky se dají experimentálně napodobit a je možné je cítit rukama. Dalších několik let se učil tento pohyb lebky cítit a dělal různé experimenty pomocí přilbice, kterou utahoval na jednotlivých kostech lebečních a jeho žena zapisovala, co se děje – jestli hůře vidí nebo má horší rovnováhu atd. Na základě těchto experimentů určoval, jak pohyblivost lebečních kostí působí na jednotlivce a jaký význam má pro lidské tělo, zjistil, které pohyby jsou normální a které abnormální. Dr. Sutherland rozvinul terapii jemných manipulací k nastolení harmonie v kraniosakrálním systému.
Další, kdo tuto metodu rozvinul, byl americký chirurg Dr. John E. Upledger, který jí dal název kraniosakrální terapie (CST). Tento systém doplnil teorií funkce kraniosakrálního systému (Likvor model). V roce 1970 si všiml během operace krku podivného rytmu na míšní membráně. Zaznamenal, že tento rytmus je odlišný od dechového a srdečního rytmu. Nikdo z jeho kolegů mu nedokázal vysvětlit, co za rytmus během operace pozoroval. O dva roky později Dr. Upledger navštívil seminář, který vysvětloval Sutherlandovy myšlenky a učil některým jeho technikám.
V roce 1975 získal Dr. Upledger grant na výzkum kraniosakrálního systému na Michigenské státní univerzitě. Na základě výzkumu a vlastní praxe významně tuto metodu zdokonalil. Během dvaceti let svojí klinické praxe začal publikovat a to zejména učebnice CS terapie: Craniosacral Therapy I. a II. a pro veřejnost vydal knihu: Your Inner Physician and You (Ty a tvůj skrytý lékař). Tato kniha byla přeložena do českého jazyka a vydána Nakladatelstvím Modrý klíč, je určena laické veřejnosti a vysvětluje objevení CS systému a postupy této metody.
INDIKACE
- nervový
· imunitní
· hormonální
· neuromuskuloskeletální
· vaskulární a respiračníJe vhodná zvláště pro následující stavy:· autismus
· astma
· bolesti hlavy, migrény
· cerebralní paralýza – těžké poškození CNS
· downův syndrom
· deprese
· DMO dětská mozková obrna
· enuréza – noční pomočování
· epilepsie
· exophtalmus – vystoupení oka z očnice
· horečka
· mentální retardace
· meniere syndrom
· motání hlavy – závratě
· ochrnutí obličeje
· cukání v obličeji
· glaukom – zelený zákal
· chřipka
· onemocnění oběhového systému srdce
· hyperkinetický syndrom
· herpes – pásový opar
· hypertenze – vysoký krevní tlak
· neurastenie
· rachitida – křivice
· nespavost
· sinisitis – zánět vedlejších nosních dutin
· skolióza
· strabismus
· struma
· smyslové vady
· neuralgie trigeminu
· patologické změny páteře
· zápal mozkových blan
· záněty středouší
KONTRAINDIKACE
- akutní intrakraniální krvácení
- intrakraniální aneurysma
- herniace prodloužené míchy skrze foramen magnum
Terapie
Samotná terapie je velmi klidná a příjemná. Klient leží pohodlně na lůžku. Terapeut s ním naváže kontakt a navzájem si předají informace o potížích a průběhu terapie. Klient je vyzván ke klidu a spolupráci. Touto terapií se může pracovat přes oblečení a to lehkým 5g tlakem. Terapeut přikládá ruce na různá místa na hlavě a těle klienta, a napojí se na kraniosakrální rytmus, který je využíván k mobilizacím a uvolňování problémových míst. Na těchto místech vytrvá do chvíle než dojde k uvolnění tkání, což může trvat několik minut. Citlivější klienti mohou cítit samotný pohyb lebečních kostí, uvolňování tkání nebo snížení psychického napětí.
Klient si uvědomuje své tělo, své potíže… Bouřlivější průběh kraniosakrální terapie může nastat, když se rozpouští problém na somatoemocionální úrovni. Při spontánních emocionálních nebo tělesných reakcích terapeut nezasahuje do děje projevů, nebrání jim, jen citlivě provází. Doba jednoho ošetření trvá od 60 do 90 minut. Tělo na tuto terapii reaguje i několik týdnů, proto se další ošetření provádí nejdříve za 1- 2 týdny.
Typy ošetření:
· Desetibodový protokol Dr. John E. Upledgera (celkové ošetření, když přijdete poprvé)
· Léze SSB
· Viscerocranium (ošetření přes ústní dutinu)
· Membránový systém, práce s energií a mentální detoxikace v cso
· Drenáž žilních splavů, metoda EV4 a komorový systém v cso
Kraniosakrální osteopatie se zpravidla používá jako samostatná metoda, ale lze ji také kombinovat i s jinými metodami. Doporučuji Bachovy květové esence, které k terapii dodávám zdarma.
Zdroj: www.osteopatie.cz, www.csosteopatie.cz